Jak jsem očkoval týmy
Nejde o očkování vakcínou otestovanou ani experimentální. Ale očkování životem. Proti fóbiím.
Nejde o očkování vakcínou otestovanou ani experimentální. Ale očkování životem. Proti fóbiím.
Jako každý šéf jsem často slyšel "Tohle já dělat nebudu, to dám radši výpověď". Tak, a bylo jasno. Tečka. Neničte mi moje kruhy a nevytahujte mně z mé komforní zóny! Čím úzkoprofilovější odbornost, tím silněší kotvy a hradby. Konzervy byly uzavřeny a svět zmizel za horizontem. Když jsi zodpovědný za vývoj a tým vývojářů, tak jsi v klinči jak z učebnice...
Možná je to mentalitou lidí, co se rozhodnou pro kariéru v IT, možná mentalitou národa. Prostě to tak, tak je to na vstupu. A na výstupu potřebuješ kontinuálně vyvíjet úspěšný produkt, který řeší problém klientů. Co s tím?
Zásadní příčinou jsou fóbie. Česky strach. Nejčastěji strach ze zákazníka a strach z vlastniho prozření. Třeba takového, že zákazník je nekouše, ani netrhá hlavy nebo nehty.
A právě očkování je řešením. Očkování je vystavení oslabené nákaze, zde konkrétně přímo strachu. Vzít tým na setkání se zákazníky a slíbit jin, že s nimi nebudou muset nijak iteragovat, jenom si je prohlížet z bezpečné vzdálenosti. A když to zafunguje, nechat je přiblížit blíž, až na dosah a když se osmělí, tak s nimi i mluvit. Hlavně na nic netlačit a nechat tomu přirozený průběh. Funguje to. A konzervy se začínají pomalu otevírat.
I intorvertní programátory je možné naučit, že zákazník je člověk, řeší svoje problémy a neublíží.